Drahý ^Dmůj, jak se ti ^A7stydím psát, jak ti říct, že mě zbytečně máš ^Drád. Moje láska umí^D7rá, už ji ^Gvíc neopatruj, tak ti ^A7naposledy říkám: drahý ^Dmůj. Drahý můj, (Včera v poledne skončila bitva) jak se ti stydím psát, (přišel ke mně pošťák a podával mi dopis) jak ti říct, (byl jsem šťasten, jak v té chvíli může být šťasten muž) že mě zbytečně máš rád. (daleko od svých, daleko od domova.) Moje láska umírá, už ji víc neopatruj,(Otevřel jsem tvůj dopis, a začínal tak hezky) tak ti naposledy říkám: (dvěma slovy: „drahý můj“) drahý můj. Drahý můj, (V tom odkudsi přilétla kulka) jak se ti stydím psát, (jak už to v bitvách bývá.) jak ti říct, (Byla to náhoda, nebo osud, kdo ví) že mě zbytečně máš rád. (Odcházelo se mi hezky z tohoto světa), Moje láska umírá, (protože jsem měl v rukou tvůj dopis,) už ji víc neopatruj, (který začínal tak hezky: drahý můj.) tak ti naposledy říkám: drahý můj.