^EmiNahoře na věži, ^Emihoupá se ^Czvon, a pod ním ^Dstojí, právě ^Emion. ^EmiZvoníkem byl, z povo^Clání, a měl ^Djedno veliké ^Emipřání. ®: ^EmiOlovo na lidi, ^Emiolovo na lidi ^Cdám, Já zvoník ^Djsem z Notr^Emidam. ^EmiTrámy a kamení a trámy a kamení ^Cjen, Dolů a ^Dven, na lidi ^Emidám. Každý den, lana do rukou bral, aby ty zvony, zas rozhoupal. Zvony, ty sladké zvony, které tolik miloval. ®: Olovo na lidi, olovo na lidi dám ... Ten zvoník, měl rád cikánku, krásnou a půvabnou jako květ. Ona mu však, jeho lásku, tu pravou lásku, nechtěla oplácet a tak řek. ®: ^EmiOlovo na lidi, ^Emiolovo na lidi ^Cdám, Já zvoník ^Djsem z Notr^Emidam. ^EmiTrámy a kamení a trámy a kamení ^Cjen, Dolů a ^Dven, na lidi ^Emidááááám ^Cááááám ^Dááááá ^Emi áám ^Emidááááám ^Cááááám ^Dááááá ^Emi áám.