Ten č^Derný pramen vlasů tvých j^Gá chci zas držet v rukách svých a sl^Dyšet, co v něm vítr vypráv^Aí, jak v^Doní zrána lesní mech, t^Gak rychle, honem, samej spěch, ať st^Dihnu ještě ^Aexpres východn^Dí. Po pěti letech, Bože můj, já držím v ruce dopis tvůj a vím jen, kdy a kde tě čekat mám, však se svou tváří nevinnou musíš se smířit s pravdou tou, že láska má už tobě nepatří. Jen mlč, už dál nic neříkej, můj svět je jinej, není zlej, cestou svou má každej právo jít, až najdeš jednu z pravejch cest, ke štěstí tou pak dej se vést a jen hlas svýho srdce poslouchej. Já slyším tvýho srdce hlas, není slyšet kromě nás, říká, ať vlak u nás nestaví, vidím tě na zápraží stát, pak mizíš v dálce, je to tak, že vlak v týhle stanici nestaví, že vl^Dak v týhle stan^Aici nestav^Gí ^D...