ÚDER BOUŘE
Skrz věčné, ztrouchnivělé sny
Ve vlhkém, podzimním větru nad pustými pláněmi
Naproti Soriaským horám
Přicházím já, Ďáblův rytíř
Hladká je runa na vysoké hoře
Omletá deštěm a větry
Uchvatná síla zla číhá
zde, v Trollhornově ztrouchnivělé bráně
Zmatený z této temné stavby,
vyrobené z ukradeného zlata z dohody se světlem
Použité jako výsměch, díky němuž
jejich zdi padnou.
Uvažujeme nad tímto královstvím
Tak překrásným, naplněným věčným soumrakem
Zatímco hvězda v propasti prázdnoty
nese dál noční obdiv
Nad myšlenkami z tak dlouho uplynulého času.
Přímo k nebesům je vztyčená
z nekonečných černých vzpomínek času
Bouře práská ven z černého vnitřku
Skála je ztočená od vřesu až na dno
Obdiv a úzkost se hrnou v noci
V temnotě se rýsují kolem vrcholku
Protože žádný den nezná cestu,
nemůže se světlo proplížit dovnitř.
Tam, kde si smutek podmanil všechnu radost
a postavil zemi na lidském světě
Naplněnou ledově chladným majestátem a slávou.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.