Zvonil budík, bylo ráno,
v hlavě Gmé byl kámen Asnad a pod ním Dtma.
Když jsem snídal džbánek piva,
ještě Hmizdálo se, že divnou příchuť Amá.
A7
Když jsem Dspláchl chladnou D7vodou
z očí Gsny a z tváře závoj Dšedivý, Hmi
řek mi Emipouhý pohled Az okna ven,
že Eminedělní je Aden a lenivý. A7
Já cítil dál, že v ústech mám
chuť cigaret a písní prošlé noci,
tak jsem vyšel ven a díval se
jak slunce nový den má ve své moci.
A pak mi vánek poslal vstříc
tu vůni nedělní, co z horkých ploten voní,
a náhle chtěl jsem být zas s tebou
někde Gza městem ve Astínu jabloDní.
Chtěl bych být v nedělní Gráno
v chodníku kvádrem žuloDvým.
A proč divný smutek A7mívám,
to snad se nikdy nedoDvím.
A snad i smrt je méně Gvážná
než tyhle chvíle nedělDní,
kéž mi zvony hraním A7písní
na prášek srdce rozmělDní.
Šel jsem dál tou vůní D7ranní
kolem Gbílých kočárAků a dětských Dmašlí.
Pak jsem dlouho stál a díval se
na Hmivěci, které svět občas Akrášlí. A7
Snad Dvrátil se mi zrak a já se
Gnajednou zas díval na svět Dspříma. Hmi
Teď už Emimožná tvému Aštěstí
lépe Emirozumím, ač Avím, že nejsi Dmá.
Já chtěl bych být v nedělní ráno
v chodníku kvádrem žulovým.
A proč divný smutek mívám,
to snad se nikdy nedovím.
Vždyť snad i smrt je méně vážná
než tyhle chvíle nedělní,
kéž mi zvony hraním písní
na prášek srdce rozmělní.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.