1. Vyrytou do vody zakrytou rozhozenou sítí rybářů, tu do vočí vkreslí cestu zlou, dobrodružnou a bolavou, tuží ostrou... A když kámen narazí, první mráz uhodí, ta síť se rozvlní, myšlenky procitnou v mezích se ocitnou a vzplanou a shoří, z nebe se sype černý prach a v té vodě se topí strach a plouží se na vlnách... 2. Promění se v domnění, že svícen vykřikl stín, a přes všechno snažení, přišlo zlé znamení, chci složit hlavu v tvůj klín... a ten špatný sen dorazil, pan Osud se urazil a vklínil se mezi nás, všechno dobré pokazil, všechno zdravé nakazil a spokojeně teď spí dál... A z té vody stoupá prach, co ještě před chvílí plul na vlnách, ale teď rozprostírá se v dešťových kapkách..... R. Ty vlny široké tu síť odnesou až někam do větví, do alejích stromů... Ty vlny vysoké tě na křídlech ponesou a v posledních kapkách vyprchají.... ......... a zmizí.....