Marie Magdalena:
Mít rád bližního svého,
Co na tom je tak zlého?
Avšak já
Jsem v rozpacích
Tělem svým jej hřát,
Nebo mám mu tvář
Jen vzácnou mastí třít?
Hřích jak stín mě doprovázel
Bez citů, bez extáze.
Je ten tam.
Dnes vyčítám
Si ty spousty mužů
Z dávných dnů.
Zda soudí mě, se ptám?
Na to se ptám.
Nevím jak s ním hnout,
Průchod citům dát.
Je to muž, ne Bůh!
Jako led chci tát.
Na věky věků být pouze s ním!
Proč se touhy vzdát?
Znám dost mužů, jejich vášní.
V čem je však tenhle zvláštní?
Příčinou
Je vlastně on,
Že už nejsem hříšnou,
Tedy tou co dřív,
A k pláči mívám sklon,
Mám k pláči sklon.
Na věky věků být pouze s ním!
Proč se touhy vzdát!
Vím však,
Kdyby z nenadání
Zapomněl, co mu brání,
A na mě sáh
Mě uchopil,
Pak zřel by tvář
Mou v rozpacích.
Jen pouhý sen by zbyl
Jen sen by zbyl.
💬 Komentáre
Pridať komentár
Pozrieť v obchode →
Buďte prvý kto napíše komentár! 🎵