Dias Irea,
requiem a on
Den co den,
z kořenů vyrvaný jsem strom
pod přísahou složenou
cizí vůlí v půli zlomenou
Zkázu vinou zapírám
Bezmoc a chtíč v objetí zápasí
Odpuštění nic nezmění,
souzené křížem nespasí
Jak bez důkazů břímě nést
za spravedlnost válku vést...
Pláč falešný je protihráč
Lacrimans, irae diem invocans,
quae vindicabit me, dies irae ultima
Z života čar vepsaný kruh mám,
Poslední soud na počest Tvou
na úkor svůj uspořádám
Nesmrtelnosti zabije
On cizý otec vlastních dětí je
modlitby pomíjivé
tichem přehluší dies irae
Lacrimans, irae diem invocans,
quae vindicabit me, dies irae ultima
Rozechvělou ozvěnou dál zní
Den co den requiem marných zvolání
Němotu zpovědní si lžem
proměnnou stálou jsem mám nic
a neunesu víc
Klec o čtyřech zdech tají se dech
není kout kam uniknou,když chtíč
rozezní v zámku klíč
Prokletí obětí v zajetí zmije...
bez trochy fantazie
je harmonie dies irae
R.:
Nalíčenou pastí branou do propastí
bylo černý nebe co přineslo mi tebe
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.