^{DG D} Byl jeden slon, ten snědl zvon dyndárandá dyn dan don ^G kudy chodí, tudy zvoní, závidí mu všichni sloni Někde v dálce stojí kluk, v ruce péro, šípy, luk malá holka s panenkou, musí rychle na velkou kampak jste se poděli, všichni moji dospělí? pod postelí kostlivec, dětství to je blázinec! Všude samý divný věci, první krůčky, první kecy učitelky ve škole, kamarádi na kole všechno to tak rychle běží, nána sama v koutě leží je to jak když práskne bič, ohlídneš se, všechno pryč! Já měl tak rád dětství svý, moct si hrát… je tu patnáct, to je věk, všechno by jste chtěli hned puberta a barva vlasů, první láska, změna hlasu všechno to jde dokola, co svět světem stojí hlupák stojí za dveřmi a dovnitř se bojí Začínáš žít naplno a to se ti líbí musíš hlavně všechno vidět bez růžovejch brýlí je to jenom tvoje cesta, nikdo o ní neví nic někdy bývá pěkně chladná a někdy je na ní hic! Já měl tak rád dětství svý, moct si hrát… sotva jsi se narodil, hned si na svět křičel z dítěte je dědek, co celej život mlčel nerudnej a zlej, co nemiloval lidi na svý dětství zapomněl, teď se za to stydí! Všichni jsme slon, co v něm zní zvon dyndárandá dyn dan don kudy chodí, tudy zvoní, nezapomeň pamět sloní!