Rozpouštím si tě ráno
v hrnečku od kávy
Někdy mi na rtech sládneš,
jindy mě otrávíš
Někdy tak krásně voníš
půdou plantáží,
jindy mi slzy roníš
a stékáš po tvářích.
Když zlý řeči mě zebou
a po tobě mám hlad,
tak obleču se tebou
věří, že budeš hřát.
Pak si tě rychle svlékám,
to když začneš plát,
jindy zas marně čekám
a prokřehlá jdu spát.
Jsi nezkrotnej jak draci,
co lítaj v oblacích,
hodiny přesýpací,
jsi chvilku pláč pak smích
Fak už to někdy vzdávám,
říkám si všechno smaž
Však večer bývám ráda,
když broučku zašeptáš.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.