1. MGožná, že si mDyslíš: všechno se stAmialo, všechno znEmiám,
a když dGělám něco jinak než ti drDuzí, jak hlAmiupák vypadEmiám,
budu tGakový, jak se žDádá, a nAmiebudu si lhEmiát,
že mGůžu být o něco lDepší a že někdo mAmiůže o to stEmiát,
a nGejsme tady vDěčně, a nAmiení se kam skrEmiýt,
tak prGoč bych měl bejt jDinej a jAmiinak, než teď žiju, žEmiít?
R1: ŽGádný strDachy, někAmiam to dotáhnEmiem,
když Guž jsme jednou tDady, přece zpAmiátky nepudEmiem,
šGanci máš jen jDednou, tak abAmiys' ji nepropEmiás',
jsme nGa tom oba stDejně, já, tAmiy, každej z nEmiás.
A možná, že si myslíš: na co ten zpěv a nač ten hluk,
a tohleto jsem dělával, když jsem byl malej kluk,
teď už jsem ale velkej a odpovědnost mám,
s těma svejma písněma jseš, chlapečku, sám,
já nemám času nazbyt, spustu věcí chci zařídit,
tak rychle řekni, co mi chceš, za chvíli musím jít.
R2: Žádný spěchy, někam to dotáhnem,
když už jsme jednou tady, přece zpátky nepudem,
šanci máš jen jednou, tak abys' ji nepropás',
jsme na tom oba stejně, já, ty, každej z nás.
A možná, že si myslíš: nač bych se namáhal a štval,
když druhej si leží na slunci a celej den by spal,
a další si sedí v křesle a jen dává rozkazy,
ve chvílích rozšafnosti vyplňuje výkazy,
a další má konto v bance a vilu u řeky,
se vším je spokojenej až navěky (a nikdy jinak).
R1:
A možná, že si myslíš: můj život nebyl žádnej med,
a když to vezmu občas zpátky, je mi mizerně i teď,
dělal jsem všechno pro lidi, a co jsem z toho měl -
- zbyla mi jenom lítost, že jsem do toho šel,
dnes už jsem se vším seknul, chci konečně pokoj mít,
a jenom bráním to, co mi nikdo nesmí vzít.
R3: Žádný strachy, někam to dotáhnem,
když už jsme jednou tady, přece zpátky nepudem,
šanci máš jen jednou, tak abys' ji nepropás',
jsme na tom všichni stejně, já, ty, každej z nás.
R1:
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.