Hladíte mě pohledem a cukrujete srdce svými slovy, každý z vás mě políbí a každý z vás mi rád o lásce poví. Nosíte mi květiny a kladete mi k nohám celý svět, táhnete mě k zemi, i když prožívám svůj nejkrásnější let. Ptáte se, proč nebrečím, když celičký svět utápí se v pláči, kudy se to ubírám a kudy že se cestička má stáčí. Srdce hoří touhou, Bože, staň se, co se staň, v dálce vidím oheň čistý, zasněženou stráň. Ohnivé má vlasy a ve svitu měsíce oči se jí lesknou, je to čarodějnice. Nechci vaše dary, proto viníte mě z pohrdání světem, berete mi milování se stromy a s provoněným létem. Utíkáte přede mnou, když setkáte se s pohledem mých očí, kytce to prý prospěje, když prohnilý déšť celičkou ji smočí. Pak plivnete mi do tváře a vyškubnete pramínek mých vlasů a zase jdete modlitbou se s pláčem lepších dovolávat časů. Srdce hoří... Postavte mi hranici, já pomohu vám na ni sbírat klestí, dobře vím, co znamená to horoucí a rozzářené štěstí. Přivažte mě ke kůlu, snad dočkáte se příznivého větru, a proste o svá znamení a modlete se ke svatému Petru. Popel vítr rozfouká, vše dokonáno pro klid vašich duší, kdo může slyšet, slyší:"Světe, srdce moje láskou k Tobě buší!" Srdce hoří touhou, Bože, staň se, co se staň, v dálce vidím oheň čistý, zasněženou stráň. Ohnivé mám vlasy a ve svitu měsíce, oči se mi lesknou.