Halo. Hallo, hallo c´est moi, žur vie si se i alo že ne ve plís a pandr, felicitype, že ne te rvá, že ne pan tandr, carrese i se. Je ne comprends pas france, je ne compa ...eskamodi... nezlobte se, já vám nerozumím, já nevím, o čem to všechno je, ale líbí se mi to. Pardon. Haló, haló, nepokládejte, ne ... proč jste to položila, počkejte, haló, tak kde jste ? Ten hlas, musím ho slyšet, ještě alespoň jednou ho musím slyšet, haló, je pryč a přesto se mi zdál tak blízký, odněkud povědomý, odkud jen ten hlas znám, pohladil jako bych vcházel do moře, do moře, jehož dotek je tak důvěrný a nekonečný, mazlivý a záhadný jako ten hlas. Kde a kdo to vlastně je ta záhadná neznámá, kterou tak dobře znám, znám, určitě znám. Záhadná, neznámá záhadná, známost má náhodná, je nádherná, známá, neznámá. Kdyby tak ještě jednou zavolala, co bych jí jenom povědel, řekl bych, hmm, řekl bych... Hallo, cést moi.