Byl ^Cpodzimní ^Gnevlídný ^Cden ^{C7 F}na horách ^Guž ležel ^Csníh. ^C7 /:^FNa kraji ^Gměsta dům ^Cposlední ^Amistál, ^Dminěkdo v něm ^G7písničku ^Chrál. ^C7:/ Tak milou a prostou jako vánek, co na jaře přináší déšť, /:chvílemi ostrou jak vrcholky hor, co muže vábí a zvou:/ Já sundala ze zad svou tornu a potichu vešla jsem dál, /:u okna seděl a jenom hrál, jak by mne čekal a zval.:/ Měl drsnou a zarostlou tvář, jak všichni muži tam z hor, /:a oči čistý jak srpnovej den, jen bez berlí nemoh se hnout.:/ Podivnou baladu zpíval, jak pokořil nejvyšší štít, /:na cestě zpátky jen jeden zlej krok, našli ho, nemoh dál jít.:/ Byl podzimní nevlídný den, na horách už ležel sníh, /:tma jako samet skryla můj stín, jen refrén mě doprovodil.:/