Promiň
Když jsme se poprvé potkali, zastavil se čas.
Byla jsem bez dechu
Náhle jsem oněměla.
V průběhu hodin, kdy jsme byli jedno tělo a jedna duše
Dva úplní cizinci líbající měsíční záři.
O, víš, že mě mrzí, že jsem musela odejít
Promiň, že to muselo zemřít.
Opravdu promiň, že jsem tě rozplakala.
Zamilovali jsme se do sebe mezi nocemi
Plnými příliš mnoha milenců
A příliš moha slz
A osud by nevystál některé saténové povlečení
Byla jsem zoufalá
Úplně krutá
Láska tě zvedá nahoru a vláčí dolů
Nutí tě jít pořád dokola a dokola a dokola
Čas udělá přestávku… Pak je vše pryč.
Legrační, jak vzpomínky přetrvávají...
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.