Nežijí, ale v ocelových zdech mohou snít O svém bytném štěstí, které pouta nepřetrhá v citlivých příležitostech dobrých zpráv které nepoletí k daným adresám inženýrů stavitelů mohou všechny domy stát obzvláštních tvarů do kterých se umělí a chladní nenastěhují Pod hladinu mořskou se zpátky na dno vracím potichu hloubš se v ní jak v Tobě zase ztrácím mořského proudu síla unáší mě k tobě směrem říkalas my dva, že se spolu nikdy nerozejdeme Možná má slabost je jen moje vnitřní síla na smutek z lásky se prý nikdy neumírá slzy jsou slaný tak stejně jako moře a každá chvilka s tebou pro mě bude láva v hoře Nežijí, ale v ocelových zdech mohou snít O svém bytném štěstí, které pouta nepřetrhá v citlivých příležitostech dobrých zpráv které nepoletí k daným adresám inženýrů stavitelů mohou všechny domy stát obzvláštních tvarů do kterých se umělí a chladní nenastěhují Nežijí, ale v ocelových zdech mohou snít o svém bytném štěstí, které pouta nepřetrhá v citlivých příležitostech dobrých zpráv, které nepoletí k daným adresám inženýrů stavitelů mohou všechny domy stát obzvláštních tvarů do kterých se umělí a chladní nenastěhují Jak stroje jeřábů co v hlubinách se živí tak moře primátů si kůrky chleba krojí Své cíle kapitáni v konci cesty spojí tisíce pirátů co v průsmyku se bojí Hledám tě v katedrále modré vodní říše království tvého lůna zvyšuje můj tep Jak kapitán Grant co v palubním deníku píše ztratila ses mi v korálových útesech Lepší než datlovat ty blbý esemesky je bouchnout do klavíru ten zní přece hezky ať se zvuk line tou mořskou velkou dálí nechci myslet na to, že mosty s tebou spálím Co nemůžu říkat, tak svěřím hudbě tónům ta hudba bude znít a plout za tebou směrem dolů a je to píseň nejspíš milostná vítá mně hloubka, hloubka podmořská