Tak teď tu stojím
v pokojíku cizím,
na stole láhev ještě nedopitá.
V pokoji, z něhož
za pár minut zmizím
hodiny bijí
a za žaluzií
už svítá.
A tak tu stojím,
podobná tý soše,
taky tak bezkrevná a poodkrytá.
Nejvíc mě děsí
voko na punčoše,
mě nejvíc děsí,
že tam venku kdesi
už svítá.
Zejtra si koupím,
si koupím tamten mohér,
ten, co má barvu jak vřesoviská.
Svět, v kterým žijem,
svět drobnejch lží a proher
zas bude do růžova,
aspoň trochu získá
A tak tu stojím
v pokojíku cizím,
jednou však zmizím
a začnu všechno znova
i tahle noc mi zmizí v propadlišti,
někdo si možná svý srdce pro mě schová
a já už nebudu se bát o ráno příští.
A tak tu stojím,
nechce se mi vracet,
jsem z toho všeho nějak rozpačitá.
Nejvíc mě děsí,
že mi není dvacet,
už představte si
a mě nejvíc děsí
že svítá.
💬 Komentáre
Pridať komentár
Pozrieť v obchode →
Pozrieť v obchode →
Pozrieť v obchode →
http://www.rozhlas.cz/dvojka/stream/_zprava/pri-autonehode-prisla-o-ledvinu-a-malem-i-o-nohu-karieru-ale-znovu-rozjela-pribehy-slavnych-judita-cerovska--1755621
http://www.musiczone.cz/recenze-1989/ruzni-anglicke-jahody
http://www.vecernik-praha.cz/kultura/kralovny040914.html
http://www.musicserver.cz/clanek.php?id=8740
http://www.halonoviny.cz/index.php?id=44325
Buďte prvý kto napíše komentár! 🎵