Kam z očí tvých, kam zmizel smích ? Kam z očí tvých, kam zmizel smích ? Až ji zase potkáš, řekni, že mi v nocích bezesných, hlavou její jméno zní, že ji pořád mám tak jako úsvit ranní hvězdu rád a že kdykoliv se vrátit smí. Tos jí vzkázal, vzkázal přece tolikrát, bloudí v závějích, stále tvrdí, že se k tobě nechce znát, je to jinak, známe ji. Chová se jak dítě, pláč střídá smích, když jsi mu vzal s čím si hrálo, rádo potrápí tě, pýchou všech pých, když ho příliš hýčkáš, všechno se mu málo zdá. Její zrcadlo, prázdný šatník, koupelna i stůl, pořád na svém místě jsou, cestou ať jen koupí, někde něco k jídlu:, cukr, mléko, sůl, kuchyň zeje prázdnotou, rád bych řek jí, až se trochu zešeří, že se vůbec nezlobím a že navždy zmizel i ten, co ji odved a pak opustil, škoda našich prázdných chvil. Patříme dál k sobě, víc než se zdá, na věky příštích dní, patříme dál k sobě, víc než se zdá, oběma nám dávno v žilách stejná píseň zní. Já vím, já vím, já vím, patříme dál k sobě, víc než se zdá, na věky příštích dní, patříme dál k sobě, víc než se zdá, oběma nám dávno v žilách stejná píseň zní. Patříme dál k sobě, víc než se zdá, na věky příštích dní, patříme dál k sobě, víc než se zdá, oběma nám dávno v žilách stejná píseň zní. Já vím, já vím, já vím.