1. Asi vím, co můžeš teď chtít, když venká svítá a já musím jít. nečekej slib, jenž dostal by nás před brány snů, co jsou plné krás. Ty střípky štěstí, z nichž skládáme svůj svět plný lásky. Svět plný dnů, pro které stojí zapomenout na věčný shon, co nám dá tisíc pout. Ref. Tak to vzdej lásko má, jdi dál... Podívej, já chci být svůj pán. Proč se máš trápit tím, co nemůžeš mít, netuším...? 2. Svou hlavu skláním a nevím, co říct. To už tak bývá, že každý chce víc, zas marně zkoušíš rozdmýchat žár, žár, který pálil - žár, který hřál... Netrefíš dvakrát stejně svůj cíl. To by byl zázrak, a jen na pár chvil. Tak prosím, krásko, rozbal ten smích, co i mne zbláznil a vykouzlil hřích. Ref.