Ne, na našich hrobech nehnijí kříže
a náhrobky se neklenou,
žádný mramor, ni tepané mříže,
andělé s hlavou skloněnou.
Či žádný věnec ze zlatých vláken,
svíčka, jež vítr nezhasí,
my hnijem v jamách politi vápnem,
v kostech nám vítr haraší.
A stále víc je nás tu dole,
pod vámi rostem den co den,
už nadouváme vaše pole,
až jednou pukne vaše zem.
Pak všichni vyjdem v strašný řad,
na lebce lebka, s hnátem hnát,
a zařvem ve tvář lidem všem:
"My, mrtví, my vás žalujem!!"
____________________________________
Text piesne upravený podľa básne
neznámej autorky, ktorá bola
zavraždená v koncentračnom
tábore Birkenau.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.