Na ulici před klášterem dívka spoře oděná.
Vypadá na poběhlici, na tu holku bez jména.
Celá se třese a je jí zima kam, dnes večer půjde spát?
Nemá domov, nemá nikoho, kdo by jí řekl, jak má ji rád.
V klášteře okno a v okně světlo, dívka se k nemu přiblíží.
Postavy v černém uvnitř vidí, když nesměle tam nahlíží.
Po chvíli váhání vejde dovnitř, všichni se po ní otočí,
proklíná lásku, proklíná sebe, slzy se vlejí do očí.
Rf:
Kdo tělo tvý, teď vykoupí, kdo nepoznal ten nevěří.
Na ulici před klášterem ...
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.