Copak mi je do morálky, já řku, načpak tolik slov a tolik nářku a copak mě je do morálky, jsem to já, kdo vedu války, dělám já snad samoživnou žhářku. Já si pěkne plavu v kalným proudu, jenom koukám nedostat se k soudu a moralisti, ať se bodnou, ať si jinde hledaj škodnou, vždyť já šlapu jen svou rodnou hroudu. Jó, kejklíři a šarlatáni, ty chytaj na lep kejly, jenže ty, jó, ty náš zákon chrání, kdežto mně daj do pout blejny. A tak šlapu dál tu rodnou hroudu a morálku jsem nechal v sirným čmoudu, nepokradu, nezabiju, akorát, že občas šiju na svý bližní nějakou tu boudu. A nepokradu, nezabiju, akorát, že občas šiju na svý bližní nějakou tu boudu, no a ?