^DJen já to ^F#mivím, ^Hmijá rozu^D7mím, čím ^Gzní od lé^G5+ta mušle ^Amimá zakle^A7tá, modré ^F#mi7v ní moře ^Hmimám, vlnám ^Emi7v ní naslou^A7chám, naslou^Dchá^HmiEmi7-ám. ^A7 Jdou, vlny jdou, jdou, vlny jdou, hlas tvůj, touha tvá ze všech vln promlouvá, známý hlas o moři u mušle mé hovoří, hovoří. Noc ^Gpolibků a ^F#mistisků, noc, ^Emiv níž se ^A7plaše ^Dptal, než ^Gdo té mušle ^Dv písku pár ^Hmi7veršů ^E7našep^Atal. ^A7 Jen já to vím, já rozumím, proč v ní vlna zní a proč má každá rým, proč dávná ozvěna už není vzdálená, vzdálená. Noc polibků a stisků, noc, v níž se plaše ptal, než do té mušle v písku pár veršů našeptal. Jen já to vím, já rozumím, proč v ní vlna zní a proč má každá rým, proč dávná ozvěna už není vzdálená, vzdálená, ^A7vzdále^Dná^HmiEmi7-á, ^A7vzdále^Dná.