^GKluk, co mořem chtěl plout hltal par^Cníků čoud, stokrát v pří^Gstavu zů^Dstal tam stát^G. Když vyplouvá loď, chlapce volá - Tak pojď! – a on musí se touhy svý vzdát. ®: T^Cěm, co po dálkách touží^G, hřebcům, co malá je stáj^{Ami, D}, těm co za^G dálkou jdou, srdce toula^Cvý jsou, těm já vy^Gprávím kou^Dzelnou báj.^G Na botách prach, srdce neznají strach, modrej obzor jen další je schod. Trochu zašustí mech, laně zatají dech, to jak zaslechnou kroky tvejch bot. ®: Ten kdo z tůně pil, ten kdo volnej si žil, ten kdo poslouchal vítr, když vál, ten kdo v příboji stál, kdo se za bouře smál, viděl pokladů víc, než má král. ®: