^{F#mi D A E} (4x) ^HmiKaždým rokem ^Akoncem léta ^Gzdává se mi, že ^Ahvězdy umí poznat, kdy nastal jejich ^Hmičas. A věrny hvězdné ^Atradici přiblí^Gží se Zemi, ^Akaždá cestou poslední ze svých hvězdných ^F#mitras. Indigové nebe jasné slzy skrápí nad pustinou temnou i září pyšných měst. Pak za obzorem zmizí a mé srdce trápí otázka, kde nachází se pohřebiště hvězd. ^HmiDaleko v poušti, ^Dvysoko v horách, ^Gči snad byl Boží plán, ^Aže hvězdy pochová ve slané náruči ^Hmihluboký oce^F#mián? (2x) ^{F#mi D A E} (4x) Každým rokem zdává se mi koncem léta, že hvězdy umí poznat, kdy nastal jejich čas. A s každou na zem jedno tajné přání slétá na poslední cestě ze všech hvězdných tras. Jasné slzy skrápí indigové nebe nad pustinou temnou i září pyšných měst. přání se mi splnilo a z odpovědi zebe: Každý ve svém srdci má pohřebiště hvězd! Není to v poušti, není to v horách a není Boží plán, že hvězdy pochová ve slané náruči hluboký oceán. (2x)