Častokrát jsem se tázala, když jsem kytici vázala, proč samotu a trápení mám. Co do poupěte, které nemá, které nemá nikdy květ mít. Co do děvčete, které nemá, které nemá pro koho žít. K čemu jsou města, když v nich není, když v nich není, kdo mě má rád. K čemu nevěsta, která se má, která se má bez lásky vdát. Častokrát jsem se tázala, když jsem kytici vázala, častokrát jsem se tázala komu ji dám. Má duše přece zlá není, má láska není mámení, proč samotu a trápení mám. Jen jednou se mi zdálo, že měl mně někdo rád, mé srdce už se smálo, že mohlo milovat. Častokrát jsem se tázala, když jsem kytici vázala, proč samotu a trápení mám.