Náš pošťák má poslední dobou stále těžší a těžší brašnu, chodí mi totiž dopisy z vísky, zvané Rokytnice, od mé statné sestřenice. Sestřenice z Rokytnice píše mi že umí, stojky, dřepy převelice, krušná je jak sumy, kotrmelce v trávě vévodí prý všem. Sestřenice z Rokytnice psaním se mi chlubí, že z jediné borovice postaví dva sruby, porazí hravě módným úderem. Píše mi, píše mi, píše mi sestřenice z Rokytnice, píše mi, píše mi dopis troufalý. Píše mi, píše mi, píše mi sestřenice z Rokytnice, píše mi, píše mi slohem nedbalým. Sestřenice z Rokytnice skáče všude záhy, nebojí se polednice ani těžké váhy, sama proti houfu svou čest uhlídá. Sestřenice z Rokytnice sílou jedné ruky, přemohla by bez pranice rokytnické kluky, až si jednou troufnu, prý mi lekci dá. Píše mi, píše mi, píše mi sestřenice z Rokytnice, píše mi, píše mi dopis troufalý. Píše mi, píše mi, píše mi sestřenice z Rokytnice, píše mi, píše mi slohem nedbalým. Rok, rok, Rokytnice, rok, rok, Rokytnice, rok, rok, wau, moje sestřenice. Sestřenice z Rokytnice dostane mé psaní, ať je dívka nebo lvice, že tu čekám na ní, do Prahy se nechá vláčkem odvést hned. Sestřenice z Rokytnice netuší, že možná, až se z nouze k elektrice přestane být hrozná, vidím jak spěchá k Rokytnici zpět. Píše mi, píše mi, píše mi sestřenice z Rokytnice, píše mi, píše mi, wau, dopis troufalý. Píše mi, píše mi, píše mi sestřenice z Rokytnice, píše mi, píše mi slohem nedbalým, wau, dopis troufalý, má sestřenice, wau.