Tichý zvon zazvoní z věží chrámu Páně a já po špičkách vyjdu ven. Jako stín neslyšný dojdu k staré bráně, jenž má to nejkrásnější z jmen. Ten, kdo prý s půlnocí přijde tam, od těch dob nikdy víc není sám. Já půjdu půlnocí k bílé bráně a přání své jí pošeptám. Už dávno vím proč ta stará brána, za nocí hosty přijímá. Že bránou milenců bývá zvána a osud lásky v moci má. Ve dvanáct pohladím kamení, svatý Ján se mi pak odmění. A dá mi darem jednoho pána, jenž v ráj můj život promění. Ve dvanáct pohladím kamení, svatý Ján se mi pak odmění. A dá mi darem jednoho pána, jenž v ráj můj život promění. Bráno milenců, slyš mé přání, já vím, že nejsem jediná. Dej mu znát, dej mu znát, že se marně brání a marně ďábla zaklíná. Dej mu znát, že se má čeho bát, ať má, či nemá mě rád. Bráno milenců, slyš mé přání, že na něj čekám, dej mu znát.