Zdeněk: Jsme spříznění, táhnem společnej kámen. Michal: Tím, že jsi byl tam, kam přišel jsem já. Z: Jeden k druhýmu teď mnohem blíž máme. M: Jeden o druhým ví, že tam nebyl sám. Z: Znám blondýny, ale ta tvá prostě září. M: Přesne tohle jsem o tvý známý chtěl říct. Z: Jó ? M: To víš, že jó. Z: Hmm, teď bych ti radši především znovu připomněl to, o čem jsme se shodli čistě soukromně, že kdo chce, nás dvou může se ptát. M: Tak nic nevíme. Z: My nic nevíme. M: Nic netušíme. Z: My nic netušíme. M: Všem odpovíme. Spolu: Že včera jsem tě neviděl. Z: Všechno zasklíme. M: Všechno hned zasklíme. Z: Nikam nechodíme. M: My se nescházíme. Z: Všem odpovíme. Spolu: Že včera jsem tě neviděl. M: Je výhoda, že se tak dobře známe. Z: Jinej kdyby to byl, tak to bych se bál. M: Už slyším, jak hůl se nade mnou láme. Z: Jinej určitě všechno hned vykecá. M: Jsme vzdálený šířit senzační zprávy. Z: Vždycky alibi máme zajištený. M: Jó ? Z: To se ví, že jó. Z: Jó, snad ještě jednu věc bych ti teď rád připomněl, to pětikilo, za který ses měl tak ohromně, který jsi slíbil dneska mi dát, to pětikilo. M: Jaký pětikilo ? Z: Co jsem ti včera dal. M: Jaks mi moh něco dát, když víš jako já, Spolu: Že včera jsem tě neviděl. Z: To pětikilo. M: Jaký pětikilo ? Z: Co jsem ti včera dal. M: Jaks mi mohl něco dát, když víš jako já. Spolu: Že včera jsem tě neviděl.