Kučerová: Co bys chtěl, zlatý hošku, se mnou tančit chtěl bys trošku. Nejsem sic už mláda, ale půjdu ráda, když tak švarný hoch přišel pro bábinku svou. Jenom zvolna, pomaloučku, musíš tančit, můj ty vnoučku. Opatrně stoupat, zlehoučka jen houpat, abys neznavil příliš bábinku svou. Kovář: Dávný ten zní mi rozhovor, slyším-li valčík ten hrát, bílý zřím dům, tam v klínu hor, místa, jenž měl jsem tak rád. Maršovské rychty kamenné, pohádky dětství blažené, domova drahého kouzlo vlídné, z tónů těch cítím zas vát. Spolu: Maršovské rychty kamenné, pohádky dětství blažené, domova drahého kouzlo vlídné, z tónů těch cítím zas vát.