Ach, lásko, mít tu moc
a ukázat ti záda,
jen letmým pohybem
tě setřít jako prach.
Mně sotva přesvědčíš,
že jiné neokrádáš,
o jejich čistý sen
tě uvést na svůj práh.
Nad námi držíš stráž
a ti, co k tobě pláčí,
se jak dny míjejí
a pokoušejí pít.
A naše objetí,
ne, ta svět neomráčí,
při úctě veškeré
nám jenom nedáš žít.
Těch nepřehledných cest,
ten zmatek lidských poutí,
kde jeden láskou hyne,
druhý o tom sní.
Těch planých doteků,
jak o májových poutích
a jiskra vzplane tam,
kde leží starý sníh.
Jsi jedním z románků,
co po almarách sládnou,
u kterých sentiment
si náš vkus podává.
A přesto ochotní
jsme zas ti k nohám padnout
a vlastně povinni
svým dávným představám.
Jsi chlebem básníkům
a požitkářům vínem
a v rukou sobců
pálíš jako karabáč.
Máš tisícerou tvář
a všechny voní vínem,
jen jedna jediná
však nemá poznat pláč.
Ach, lásko, mít tu moc
a ukázat ti záda,
jen letmým pohybem
tě setřít jako prach.
Mně sotva přesvědčíš,
že nás dva neokrádáš,
o svoji pravou tvář,
já chci jít za svůj práh.
Ach, lásko.
Slavik
🌟
(5737 piesní)
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.