^GPracoval jsem kdysi v nultém ročníku, v létech kdy už odrostl jsem ^G7nočníku, ^Cno a když jsem tlačil ^Gblátem ^E7vůz, ^A7tak jsem si zpí^D7val stavbařský ^Gblues.^D7 Na stavbě je někdy líp než na svatbě, svědčí o tom fakta v naší výstavbě, protože kde se něco staví tam se věčně slaví, zedníci se lihu v krvi nezbaví. Do práce přijdou tak v sedm po šesté, toho zpoždění se prosím neděste, svěřují se jaké měli trable se spánkem, a učedníka pošlou se džbánkem. A když jsou v té nejdružnější debatě, jeden náhle zbledne zvolá proklatě, my se tady dřeme jak včelí rodina, a vona zatím začla svačina. Ne ten povel ruce z kapes vytasí, neodradí je ani zlé počasí, do hospůdky běží, ejhle jak jsou svěží, pivo si daj všichni rum jen někteří. Správná sváča trvá až do oběda, k obědu si daj zas rundu Praděda, pak partičku mariáše, ať je legrace, a kolem druhý jdou zas do práce. O půl třetí padla a když beton zbyl, tak se prostě někam do výkopu vlil, to zas byla dřina všichni povzdechnou, a svorně odcházejí na melouch.