Já se rád k hvězdám díval,
každou z nich jsem toužil znát,
svět mi svou velkou náruč otevíral
a nechtěl chvíli stát.
Já chtěl mít křídla ptáků,
na nich vzlétnout k výšinám,
chtěl jsem znát cestu nekonečných vlaků,
snad jsem chtěl moc,
teď se pěšky vracím sám.
Vracím se rád
k místům dětských snů
a modrých údolí.
Vracím se rád
domů k nám,
kde léta znám
i vrbu uplakanou.
Tam domů k nám,
kde vím, že každý šrám
i boule rázem přebolí,
vracím se rád
tou cestou vyšlapanou.
Já záviděl hnízda ptákům,
vlakům vlídná nádraží,
žíznivým květům vláhu šedých mraků
a domům zápraží.
S přáním mým, když je sčítám,
hned snad klíčem otočím,
zbyla jen touha pod rohožkou skrytá
a kapek pár, co mi déšť dal do očí.
Vracím se rád
k místům dětských snů
a modrých údolí.
Vracím se rád
domů k nám,
kde léta znám
i vrbu uplakanou.
Tam domů k nám,
kde vím, že každý šrám
i boule rázem přebolí,
vracím se rád
tou cestou vyšlapanou,
vracím se rád
tou cestou vyšlapanou.
💬 Komentáre
Pridať komentár
Buďte prvý kto napíše komentár! 🎵