Sliboval mi hory, doly,
středověký hrad,
že prý pro mne, princeznu,
chce řytířem se stát.
Pak našel starou zříceninu,
loutnu, židli, stůl,
všechno bylo jak být mělo,
z věže tlouklo půl.
Pak zbledla má
i jeho tvář,
šla tiše k nám
podivná zář.
Pan kastelán
též bledý byl,
když s lucernou
nás objevil.
Ou, ou, ou.
Ztratila jsem závoj z hlavy
někde na schodech,
byl ze svatby moji mámy,
páni, to byl spěch.
Teď bych mohla beze všeho
divoženku hrát,
sukně, předtím skvěle doluhá,
teď je akorát.
Jak domů jít
a nebýt bit,
můj rytíř děl,
kde loutnu vzít.
Pan otec prý
je podivín,
já dnes už vím,
co je to splín.
Ou, ou, ou.
Sliboval mi hory, doly,
středověký hrad,
že prý pro mne, princeznu,
chce řytířem se stát.
Jó, užili jsme útrpného
práva víc než dost,
hrady hodlám navštěvovat
už jen jako host.
Ša la la la.
Sliboval mi hory, doly,
středověký hrad,
že prý pro mne, princeznu,
chce řytířem se stát.
Jó, užili jsme útrpného
práva víc než dost,
hrady hodlám navštěvovat
už jen jako host.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.