Předehra
Až někde za krajinou spánku,
až někde za pohořím snů,
najdu svoji tajnou schránku,
pak už ti neuteču, ani neuhnu.
Tolikrát říkala jsi "Prosím".
Tolikrát řek jsem "Děkuju".
Dotek tvý dlaně v sobě nosím,
když za tou schránkou putuju.
V pohádkách to tak vždycky bývá.
Ta schránka má dvě komory.
V jedný je voda mrtvá a v druhý živá
a malá dávka pokory.
Mrtvá voda rány pojí.
Pálí když kápne na tělo.
A živá zase všechno hojí,
i to, co v duši umřelo.
Jó, živá voda, ta nám chybí,
život se žene úprkem.
Za sebou vlečem planý sliby,
vpředu se otevírá zem.
Až někde za krajinou spánku,
až někde za pohořím snů,
najdu svoji tajnou schránku,
pak už ti neuteču, ani neuhnu.
💬 Komentáre
Pridať komentár
Buďte prvý kto napíše komentár! 🎵