Vstřícně kráčí nábřežím, prochází se, neběží, tlačí kočár proutěný, zvláštní máma. Žádný výsměch nehne s ní, směšný klobouk noblesní, nad kočárkem s panenkou, zvláštní máma. V tvářích s lehkou zahálkou, Prahou, tehdy před válkou, šli s dcerou jak panenkou, táta, máma. Snad ví třída Národní, co je s ní a co je s ním, s otcem, s dcerou malinkou, prázdná máma. Říkají jí bláznivá. v poviánu vozívá, panenku, co pláče jen slůvko máma. Vstřícně kráčí nábřežím, prochází se, neběží, tlačí kočár proutěný, zvláštní máma.