Viděl jsem na pískovišti
dva kluky si hrát,
byli to ještě svišti,
stavěli si hrad.
Viděl jsem i věci příští,
větší menšímu krad
a on mu lištil,
tož začali se prát.
Nečekal ten větší
od malýho,
že se nerozbrečí,
ale navíc, že praští ho.
A jak a jak.
Z balkonů už přihlížejí
sporu dospělí,
ale moc nechtějí
se do ničeho plést.
Občas fandí, občas klejí,
za doprovodu gest,
prý malej, všechna čest,
co všechno umí snést.
To, že velký chtěl, co jeho není,
nějak vyšumívá v zapomnění,
bulí a přitom háže kamení,
ale, no tak, jaký pak copak.
Teď, když se navíc ví,
že velký doma zle velí,
že bráchu ztlouk
a nechal zahynout.
Proč to po balkonech
dále jen tak ševelí,
jak mrtvej brouk,
nechceme s tím hnout.
Dokud nebude chtít velký naše byty,
budem malýmu parťákem skrytým,
dokud nezazvoní u našich dveří,
budeme věřit,
ach, ano věřit.
Šeří se, již v hašteření ševel přechází
i u nás doma vládne napětí,
jedněm chybí rozum,
druhým jasné důkazy,
kdo je tu prestupnik a kdo obětí.
Zatím malej drží, třikrát sláva,
zatím ještě nečte rudý práva,
zatím můžem dělat, co se dá, dá, dá,
třeba probrat souseda.
Slavik
🌟
(5750 piesní)
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.