Já vzpomínám jak náš třídní nám říkal: Miluj město své i rodný dům. A jak bráška často v koutě pykal, že neměl dost úcty k sousedům. A potom kluk, co měla jsem ho ráda, zas u dvěří chtěl pusu, buď jak buď. Když omítka vám za krk ale padá, tak na lásku vás rychle přejde chuť. Náš dům je zámek a má svůj řád, tam všichni všechno o všech musí přesně hned znát. Náš dům je zámek na zlatý klíč a já zas dál jen beznadějně koukám jak dostat se pryč. Když z pavlače teď na ten dům se dívám, tak sama nevím jak se můžu smát. A proč jak slavík po ránu si zpívám, když i na WéCé frontu musím stát. Náš dům je zámek a má svůj řád, tam všichni všechno o všech musí přesně hned znát. Náš dům je zámek na zlatý klíč a já zas dál jen beznadějně koukám jak dostat se pryč. Náš dům je zámek a má svůj řád, tam všichni všechno o všech musí přesně hned znát. Náš dům je zámek na zlatý klíč a já zas dál jen beznadějně koukám jak dostat se pryč.