Prostřený stůl,
na stole hliněný džbán,
už nevím, odkud ho mám,
vadne v něm jíva.
Já jak v plotě kůl,
nemilován,
sedím tu sám,
když se stmívá.
K čemu tu mám
tyhle dvě židle a stůl,
když nikdo nepřisedá
a co s tím džbánkem.
To, že jsem tak sám
jak v plotě kůl,
sotva se dá
smazat spánkem.
Vždyť i dřív,
kdo teď uvěří,
sedala se mnou
k večeři,
na jednom
z těch dvou míst.
A dneska jak ten stůl
divně působí,
prostřený pro dvě osoby,
když jen já měl by říct.
Zbytečný stůl,
prostřený pro oba dva,
stojí tu jen, aby stál,
na něm kus látky.
Snad i tenhle stůl,
tak jako já,
čeká tě dál,
vrať se zpátky.
Čeká tě dál,
vrať se zpátky.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.