V pokoji se zvolna stmívá, venku se už připozdívá a já hledám chvíle ztracené. Bílý kouř mé cigarety, vykouzlí mi bledé květy, které vadnou, jako srdce mé. Ve své lenošce sedím a tiše vzpomínám a venku padá bílý sníh. Jsem dlouho, dlouho sama a melodie známá, se náhle vkrádá do snů mých. Jako, když kouzelným šátkem mávne, jsou tu chvíle dávné, prosinec a sníh. Jen my dva a všechno kolem bílé, ach, kde jsou ty chvíle, prosinec a sníh. V tvým objetí se rájem zdal, ten zasněžený kraj, to kalendář mi v dál odvál a ztratil se můj ráj. Kéž jednou se osud můj obrátí, kéž s tebou se vrátí, prosinec a sníh. Prosinec a sníh. La la la la, prosinec a sníh. Kéž jednou se osud můj obrátí, kéž s tebou se vrátí, prosinec a sníh.