Arnošt: Je kdesi jeden sad i vy jej znáte snad. Allanovy: A tam se veselí, ty malý, nesmělý. Spolu: Je právě koncert nemluvňat. Arnošt: Kto umí bubnovat, kto na trumpetu hrát. Allanovy: A jiné mlátí svou maličkou paličkou. Spolu: Je právě koncert nemluvňat. Arnošt: Teď si troufám, že má píseň, jiné spoutá, je to tíseň. Kdo si staví z písku hrad a vrní, že má hlad. Allanovy: Jiné se baví hrou až nastane hajdy hou. Spolu: Je právě koncert nemluvňat. Allanovy: Den se loučí, sbohem dává, koncert končí, klid nastává. Arnošt: I slunce jde už spát a dvacet nemluvňat usínat začíná, hudba s ním doznívá, sny hezké se jim budou zdát.