Někdy se ještě otočím, když se děvče kolem nese, napadne mně, tu bych mohl mít. Tichý však mi řekne hlas, jen pokračuj a nech ten špás, ta na velikou lásku nevypadá. Já totiž vím, co zbylo z nich, z těch známostí jen povrchných, kalné ráno a potom dny šedé. Dát vyznání jen jako vtip a místo něhy dát jen slib, to už moje srdce nesvede. Tak budu ještě chvíli světem bloudit sám, někdy jak tulák, jindy jako elegán. Až jednou najdu právě tebe, pro niž se všechno učím a dobrá slova hledám. Já budu ještě chvíli světem bloudit sám, na bludné kameny psát bludný telegram. Snad někde najdu, kdopak ví, oči, ve kterých smutky tonou, pro které nehodí se klam. Bylo mi šestnáct nebo víc, všechno se tu na mě smálo, já chtěl mnoho vědět, mít a znát. První schůzka a první spěch, pak polibek, co mi vzal dech, ráno jsem se domů vracel němý. Dnes dobře vím, co zbylo z nich, ze všech těch lásek povrchných, popel jen a někdy smutek v patách. Znát divoženky místo múz, mít místo srdce ledu kus, to mě ani trochu neláká. Tak budu ještě chvíli světem bloudit sám, někdy jak tulák, jindy jako elegán. Až jednou najdu právě tebe, pro niž se všechno učím a dobrá slova hledám. Já budu ještě chvíli světem bloudit sám, na bludné kameny psát bludný telegram. Snad někde najdu, kdopak ví, oči, ve kterých smutky tonou, pro které nehodí se klam. Až jednou najdu právě tebe, pro niž se všechno učím a dobrá slova hledám. Já budu ještě chvíli světem bloudit sám, na bludné kameny psát bludný telegram. Snad někde najdu, kdopak ví, oči, ve kterých smutky tonou, pro které nehodí se klam.