U nás v ^Culici bydlel pan Sv^Emi7oboda, že se p^Amiořád smál, měl přezdívku P^Cohoda, když jsem s^Dmi7e ho ptal, jakpak dn^G7eska je, říkával "p^Cohoda", měl m^Calej byt, ženu a dv^Emi7ě děti, v pět vstával d^Amio práce, domů šel v p^Cůl třetí, noviny p^Dmi7od paží, cukroví pr^G7o děti, zkrátka p^Cohoda. P^Dmi7o domě se p^G7ovídalo: t^Cen má ^C/Hasi př^Amiíjem^Ami/G, z^Dmi7atímco my n^G7adáváme, v^Cesel^C/He si ž^Amiije,^Ami/G a hl^Dmi7avně paní Š^G7ulcová ze s^Cousedn^C/Hího b^Amiytu^Ami/G p^D7oslouchala za dveřmi a z^Fáviděla v skr^G7ytu. Paní Šulcová psala dopisy, co jsou zvláštní tím, že nemaj' podpisy, no a ty, úřade, no a ty počti si, kdo, kde a kolik, dík paní Šulcový, jejímu dopisu rychle pan Svoboda dostal se do spisu, ač není podpisu, je třeba přešetřit, autor se bojí. Na Svobodu začali se ptát neznámí páni, jak u nás ve vchodu, tak u něj v zaměstnání, a i když se nic nenašlo a Svoboda je čistej, lepší na něj dávat pozor, kdo si má být jistej. Včera se stěhoval od nás pan Svoboda na nějakou samotu někde u Náchoda a já vím určitě, není to náhoda, a tak trochu se bojím, že brzo i my budem hledat samoty, bydlení na stálo, nejen o soboty, kvůli pár Šulcovejm, no a vím na tuty: o to nestojím. Usměvavej Svoboda mi totiž hrozně chybí, zjišťuji to ponenáhlu a málo se mi líbí, že Šulcová je na koni, a proto není náhoda, že l^Dmi7idi zdravím úsměvem a ^G7odpovídám: /^C: ^C/Hpoho^Amida .^Ami/G.. :/