Svíti, svíti, sluníčko svíti, za oknem mi roste hřbitovní kvíti Nic necítim, sví srdce už nemám telo taky nemám, SAKRA ani okna nemam Hledám prostor SAKRA nemúžu se pohnout ty rakvy delaj tak male ze se nemuzu vohnout vyslobodzení mi prináši noc, prináši mi moc života mam dost v noci lezu z kripty a otviram hroby. Dneska je tu jeden nový. Jeho máma brala drogy a v huby jeho táty bylo víc piva jak vody v jednom se vyžily ty krvavý hody.. Synáček nikdy neznal, zlobil, byl dite ulice Rodiče na nej srali, chcel jenom pomstit se.... A tak od tý doby máma nebere drogy Když ucitila težky synáčkovy nohy.. A težký olovo, který měla v hlave. Synáček se nikdy nehrál, ted mačkal spoušť hravě. A z hlavne se kourilo, když se znova nabilo.. V tom prisel táta a to ho asi zabilo Klečel na kolenou a prosil syna aby počkal jenom chvili počkal ale synáček mačkal. Život mu to spackal život byl vinník toho co udelal hlaven si k hlave dal a pak to dodelal sílu sám sobe dal vyslobedzeni byla smrt a ted se má líp. Komu vadí ze kcíp? Jeho telo bude hníť ale jemu bude líp než o lepším zivote snít. Pridal se k nám Rigor Mortiz in memorial nic neciti ale slunicko svitia my povstali sme z rakve navzdy sme hrbitovni kviti...