Cestou hlasů napříč
leží poražený kmen
a těžká bota v půlměsíci
napíná svůj třmen
Křivý déšť luk a šíp
padá na černou zem
I kámen do vody
za svým dvojníkem
A jen vítr dál je věrný
neviditelným věcem
Myšlenky rvou vlasy
ruce od pevných břehů
A lodě výprav zamrzají
v křišťálovém ledu
Tvé oči na mě mluví
rozeklaným hadím jazykem
šerosvitem půdy
a fialovým soumrakem
A jen vítr dál je věrný
neviditelným věcem
Probuzení hledají
svůj obraz v zrcadle
roční dobu zvíře
souhlas srdce v kyvadle
Stromy se uklání
ruka pro změnu uvadá
a z odhozených loňských jablek
vyrůstá zahrada
Dívky z plesů vláčí nocí
dlouhé bílé šaty
a křehké tóny ptačích hlasů
umlkají taky
Oheň se bojí
že odejde kámen
voda že zaplaví své břehy
A vzduch prolomí se ptákem
A jen vítr dál je věrný
neviditelným věcem
A jen vítr dál je věrný
neviditelným věcem
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.