Bývala tu hra, kterou jsme hrávali,
vrazili bychom do města v pátek večer
a zůstali v posteli až do soboty.
Bývali jsme tak volní
žili jsme jen pro lásku, kterou jsme měli, ne pro realitu.
Jen má představivost. To byla...
Byl to čas kdy jsem se modlívala,
Stále jsem si držela víru v lásku
Tu nejlepší věc toho muže nad námi
Hra kterou jsem hrávala,
Držela jsem karty, nikdy nenařčena z nestálosti
Je tu hra, kterou chci hrát,
Chci vrazit do města v pátek večer
A zůstat v posteli až do soboty
Budeme vždy takto volní
Budeme žít pro lásku kterou máme, ne pro realitu
To nejsou mé představy
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.