NIKDY SE NEVRÁTÍ
Je tma, možná půlnoc
a já se toulám bezcílně
prázdnými ulicemi.
Ale někde ho někdo jiný drží za ruku
a bolí to, protože jsem strašlivě chtěla uvěřit,
že už jsem zapomněla, jak chutná pláč.
A najednou mi bylo jasné,
že všechno to krásné
se už nikdy nevrátí.
Je po všem, všechno je pryč,
jsou tu jen stopy toho, co bylo,
tolik toho zůstalo.
Lidé, které potkávám, mě spěšně míjejí,
nevidí, nevědí, co se stalo,
a já nechci ukázat, jak se cítím.
Tak najednou mi bylo jasné,
že všechno to krásné
se už nikdy nevrátí.
Jsem unavená, když se rozednívá,
a vidím slunce a vnímám jeho teplo čím dál víc,
a zapomínám, co vím.
Ale pojednou jsem zpátky v realitě
a bolí to, protože jsem strašlivě chtěla uvěřit,
že už jsem zapomněla, jak chutná pláč.
A najednou mi bylo jasné,
že všechno to krásné
se už nikdy nevrátí.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.