Nedopsané věty, jak suché lístky okvětí,
na zemi se v blátě jenom tak válí,
rozdělené světy a mezi nima napětí,
otevřené rány tolik pálí.
Pomyslná čára, vzpomínky na dny včerejší,
na hranici stojí barikáda,
od úst stoupá pára a na zem dopad první sníh,
a duše sobě novou víru žádá.
ref.:
Svému svědomí
nemá cenu lhát
na svém území
mám vlastní utopický stát.
Na zeď vrhá matný stín
láhev vodky napůl vypitá,
lehký závoj z pavučin
na hodinách čas tu počítá.
Zemi rozdělila mříž,
vyřčeno i co se neříká,
opilá tak sladce spíš,
ve výčitkách slzy polykáš.
ref.: ...
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.