Mává nám, zapomenutý přítel, ráj je tam, kde uslyšíš šum křídel. Stojí sám a jeho tvář je jako křída. Srdce je chrám, kde se bolest s láskou střídá. A jeho hlas, je neobvyklý příběh. Přijde čas i na poslední výdech. Dáš ruku svou do té mé, plout, řeky proud nás teď zve. S tebou oblohou lítat jde, když dáš ruku svou do té mé. Přiznávám, jsem nepatrný střípek, své tělo dám, na pospas – cíl tvých šipek. Jsi hvězdný pán, a Orion je soudce. Svůj svět ti dám, na galaktické louce. Já poklekám. Tak nebuď sám. Daruj život jedné loutce. Dáš ruku svou do té mé, plout, řeky proud nás teď zve. S tebou oblohou lítat jde, když dáš ruku svou do té mé. Jsi hvězdný pán a Orion je soudce. Svůj svět ti dám, na galaktické louce. Dáš ruku svou do té mé, plout, řeky proud nás teď zve. S tebou oblohou lítat jde, když dáš ruku svou do té mé. Dáš ruku svou do té mé.