dostal se do světa snů,
propadl do šedých dnů.
A svou duši upsal katu jménem strach.
Už i bledne tvoje líc,
neuvidíš nikdy víc
bílou záři, pochod v ní vítězný.
K čemu budeš mít
ostrou čepel, pevný štít,
přilbu s erbem a urozenou krev?
Vždyť se třese ruka tvá,
osobnost podlomená
a tvá mysl svobodná,
padne na kolená.
Ref:
Chlapče, vrať se k nám,
osud do kolíbky dal
jen pár lidem umět bitvy vyhrávat.
Ty se nesmíš bát a k problému čelem stát,
tahe hudba ti na cestu bude hrát
Kdo tě doma přivítá,
kdo ti vína napít dá?
Se svou hlavou skloněnou
budeš chodit nocí, tmou.
Až tvůj syn se bude ptát:
Táto, uměl jsi se rvát?
Dokázal jsi za svým stát?
Odpověď bude čekat.
Co mu na to říci máš?
Že jen z vyprávění znáš?
A tak řejneš: Synu můj,
já měl strach o život svůj.
Dodnes noční můry mám,
jak jsem utek z boje sám.
Opustil jsem bratry svý,
co padli pro vítezství.
Ref:
Chlapče, vrať se k nám,
osud do kolíbky dal
jen pár lidem umět bitvy vyhrávat.
Ty se nesmíš bát a k problému čelem stát,
tahe hudba ti na cestu bude hrát
Zahodil jsem svoji zbraň,
no nesplácím krutou daň.
Nikdy nepoložíš květy
na hrob statečnýho táty.
Otče, řekl ti.
Já tě zbavím prokletí,
v ruce držím zlatý meč,
co prežije staletí.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.